Sicílie, země Normanů, země moře a hor, sopek a zelených pastvin. Země mé rodiny.
Země slunce, ale také bláta, toho bláta, které mi ztěžovalo cestu. Bahno, které mě v některých případech doslova zastavilo. Sedm dní jsem na své TITICI RELLI, s sebou jen to nejnutnější, sólo projížděl pobřeží a vnitrozemí tohoto úžasného ostrova.
Na kole jsem se cítil současně v Irsku kvůli jeho zelenému pobřeží, v Kambodži kvůli jejímu bahnitému a bambusovému vnitrozemí, v Africe kvůli klimatu a vyprahlým oblastem a v Itálii kvůli lidem a jídlu.
Za sedm dní šlapání do pedálů jsem ujel 800 kilometrů s převýšením 12 000 metrů, většinou ve vnitrozemí. Právě tam jsem byl svědkem nejkrásnější krajiny, která se táhla od pobřeží až k pastvinám parku Etna a sahala až k impozantnímu Údolí chrámů v Agrigentu. Modica, známá jako město sta kostelů, Syrakusy, město řeckého původu.
Viděl jsem úchvatnou bílou Scalu dei Turchi. Vychutnal jsem si jídlo a pohostinnost jeho obyvatel (díky těm, kteří se rozhodli mě pohostit).
Opět jsem to udělal po svém... sólo. Ptají se mě: "Proč cestuješ sám?" Cestování o samotě je pro mě cestou dvojnásobné hodnoty... ochutnáte vše, co potkáte kolem sebe, ale musíte čelit i všemu, co je ve vás.
Najděte v sobě odvahu a vydejte se na takovou cestu... zanechá ve vás nesmazatelnou stopu a nezapomenutelné vzpomínky a možná si jako svou první cestu vyberte Itálii... nezklame vás.
BON VOYAGE VŠEM.
